kain a ábel
Šikulka byla nemocná, musela být v postýlce a pít léčivý čaj. Maminka často za Šikulkou přišla, pohladila ji, dala jí pusu a četla jí pohádky. Loudalce se to nelíbilo. Na Šikulku má maminka čas a na mně ne, pomyslela si. Začala se vztekat. Maminka se zeptala: „Copak je, Loudalko?“ „Mami, to není spravedlivé! S Šikulkou si povídáš a se mnou tolik ne. Šikulce čteš pohádky a já musím jít do školy,“ řekla ubrečená Loudalka. Maminka jí taky pohladila a dala jí pusu a povídá: „Loudalko, víš dobře, že když jsi byla nemocná, také ti bylo smutno a byla jsi ráda, že jsem byla s tebou. Teď to zase moc potřebuje Šikulka. Neboj se, tebe mám ráda taky!“ Jenomže Loudalka to nechtěla pochopit, trucovala dál, měla naštvaný obličej a dělala, že se zlobí. A nakonec provedla strašnou věc. Zamkla Šikulku na záchodě a myslela si, že bude mít mamku jen pro sebe. Maminka se za chvíli lekla: „Kde je Šikulka?“ „Já nic nevím, já jí nehlídám,“ zalhala Loudalka a celá se začervenala. Jenomže za chvíli to prasklo. Byl z toho pořádný výprask. Večer si pak o tom s tatínkem ještě povídali. Tatínek řekl: „Víš, Loudalko, to co jsi udělala, bylo velmi ošklivé. Tohle už nikdy, opravdu nikdy nedělej! Máme vás obě s maminkou rádi úplně stejně a nikomu bychom vás nedali.“ | ||
A pak vytáhl bibli a všichni si četli příběh, který Loudalka moc dobře pochopila. Byli dva bratři, Kain a Ábel. Kain si také myslel, že Pán Bůh na něj nemá čas a nemá ho rád. Také trucoval, nepřál svému bratříčkovi nic dobrého. Ať mu to Pán Bůh říkal Kainovi jakkoli, on se pořád na Pána Boha zlobil a svému bratru Ábelovi záviděl. Nakonec udělal něco mnohem horšího, než co Loudalka provedla Šikulce. Co to bylo, to vám už řeknou doma rodiče, až si ten příběh spolu přečtete. A popovídejte si také o tom, že i když Kain provedl něco tak ošklivého, Pán Bůh chtěl, aby se polepšil a dal mu na to čas. Takový je Pán Bůh: chce abychom se polepšili a nezůstali v tom ošklivém, co někdy uděláme. | ||