želva loudalka
Milé děti,
Loudalka včera vzorně poslouchala, když tatínek večer četl z Bible o Pánu Ježíši a hned potom se zeptala: Proč Pán Ježíš nabádal i své učedníky k napomínání? Mně to připadá tak ošklivé, stále být napomínán. Třeba jak to minulý týden pořád dělala mamka. Stále mě jen napomínala: „Udělej si úlohy do školy, běž se učit… Nesahej na tu zapnutou žehličku nebo se spálíš… Nechoď za dům, protože se opravuje střecha a něco by se ti mohlo stát… A tak to šlo kolem dokola a bylo to pěkně protivné.
Včera maminka nebyla doma a Loudalka si povídá: To bude prima, dnes mě konečně nikdo nebude napomínat, to bude život… Ale víte jak to dopadlo? Loudalka se do školy nenaučila a úlohy si nenapsala – byla z toho poznámka a pětka a paní učitelka se zlobila. Doma si sáhla na zapnutou žehličku a spálila si pacičku, ještě dnes ráno jí maminka musela znovu pofoukat. No a šla si za dům na dvůr prozkoumat,
jak to tam vlastně vypadá, když se opravuje komín, a vtom se to stalo! Ozvala se strašná rána a těsně vedle Loudalky dopadla celá velká cihla! Ani nechci domyslet, co se mohlo zlého stát. Loudalka z toho byla dlouho vyděšená a večer si řekla: To byl ale divný den. Poznámka ve škole, spálená packa a ještě mě málem zabila cihla z komína. Ta maminka to vlastně se mnou myslela dobře, když mě napomínala. A já houpá želva jsem si myslela, že mě nemá ráda, když mě pořád okřikuje.
A taťka včera večer po modlitbě Loudalce a Šikulce vysvětlil, že i Pán Ježíš nás někdy napomíná a nedělá to proto, aby nás trápil, ale aby nás zachránil od něčeho špatného a zlého. Napomíná nás jen proto, že nás má moc rád. Pán Bůh i mamka s taťkou.
