medvídek pů
Než dospěl potok až na okraj lesa,zmohuťněl tak že uš byla skoro řeka.A když tak zmohutněk už nebějžel neskákal a nebublal jako když byl menší ale plynul pomaleji.Věděl uš kam spěje a říkal si:neni na spěch fšak se tam jednou dostanu.z věnší vedla k lesu šíroká cesta skoro jako senice ale než vběhla do lesa musila překročit tuto říčku.
Alan Alexander Milne 2.část
Pů se posadil na velký kámen a zaspíval si písničku: To byla první sloka.
,,Láda,láda, čokoláda, Když dozpíval,Ijáček neřekl,
a tu každá bába ráda ráda, že by se mu to zrovna nelíbilo,a tak Pů
i když se jí třese brada , přeochotně zaspíval druhou sloku:
láda,láda, čokoláda."
,,Láda,láda, čokoláda, Ijáček stále nic neříkal,a tak si Pů potiše pro
tou vždy uctíš kamaráda ráda, sebe přespíval třetí sloku:
té si moje srdce žádá,
láda,láda, čokoláda."
,,Láda,láda čokoláda, ,,To je spráné,"řekl Ijáček.,,Jen si zpívej.Tidly
lepší je než marmeláda láda, dum,tidly tam.Kvete máj,pojdˇme v háj!
Láda,láda, čokoláda, Budˇ veselí!,,To taky jsem,"řekl Pů.
tramtaráda,tramtaráda." Někomu je hej,"řekl Ijáček.,,Proč co se
děje?" Co pak nevidíš?",,Jsi takový smutný,Ijáčku."
Smutný?Proč bych byl smutný?Mám narozeniny.Nejštˇastnější den v roce."Narozeniny!"řekl Pů úžasle.
pokračování příště